Přejít k obsahu

Časování sloves

Ve slovnících stojí slovesa v základním tvaru, tzv. infinitivu.
V infinitivu končí slovesa na -en (machen) nebo -n (wandern).

Odstraněním koncovky infinitivu získáme kořen slovesa: mach-, wander-
Tento kořen slovesa pak dostává v každé osobě jinou koncovku.

U většiny sloves se používají následující koncovky:

  • ich (= já)
-e
  • du (= ty)
-st
  • er (= on)
  • sie (= ona)
  • es (= ono)
-t
  • wir (= my)
-en
  • ihr (= vy)
-t
  • sie (= oni, ony, ona)
  • Sie (= vy (vykání))
-en

např.

kommen → komm-en
přijít
ich komme
wir kommen
du kommst
ihr kommt
er, sie, es kommt
sie, Sie kommen
machen → mach-en
dělat
ich mache
wir machen
du machst
ihr macht
er, sie, es macht
sie, Sie machen
brauchen → brauch-en
potřebovat
ich brauche
wir brauchen
du brauchst
ihr braucht
er, sie, es braucht
sie, Sie brauchen

Tvary některých sloves se musíme naučit nazpaměť.

sein (= být)
ich bin
wir sind
du bist
ihr seid
er, sie, es ist
sie, Sie sind
haben (= mít)
ich habe
wir haben
du hast
ihr habt
er, sie, es hat
sie, Sie haben
werden (= stát se)
ich werde
wir werden
du wirst
ihr werdet
er, sie, es wird
sie, Sie werden
wissen (= vědět)
ich weiß
wir wissen
du weißt
ihr wisst
er, sie, es weiß
sie, Sie wissen

Jestliže kořen slovesa končí na:

  • -s- → reis-en (= cestovat)
  • -ss- → küss-en (= líbat)
  • -ß- → heiß-en (= jmenovat se)
  • -z- → duz-en (= tykat)
  • -tz- → sitz-en (= sedět)

pak dostává ve 2. osobě jednotného čísla ("du") koncovku "-t".

heißen → heiß-en
jmenovat se
ich heiße
wir heißen
du heißt
ihr heißt
er, sie, es heißt
sie, Sie heißen

Jestliže kořen slovesa končí na:

  • -t- → arbeit-en (= pracovat)
  • -d- → bad-en (= koupat se)
  • -tm- → atm-en (= dýchat)
  • -chn- → zeichn-en (= kreslit)
  • -ffn- → öffn-en (= otevřít)

pak dostává ve 2. osobě jednotného čísla ("du") koncovku "-est",
ve 3. osobě jednotného čísla ("er", "sie", "es") koncovku "-et"
a ve 2. osobě množného čísla ("ihr") koncovku "-t".

arbeiten → arbeit-en
pracovat
ich arbeite
wir arbeiten
du arbeitest
ihr arbeitet
er, sie, es arbeitet
sie, Sie arbeiten
baden → bad-en
koupat se
ich bade
wir baden
du badest
ihr badet
er, sie, es badet
sie, Sie baden

Jestliže kořen slovesa končí na:

  • -eln-→ sammeln (= sbírat)

v 1. osobě jednotného čísla ( ich (= já) ) z něho vypadává -e
přidáme v 1. osobě množného čísla ( wir (= my) ) a v 3. osobě množného čísla ( sie (= oni, ony, ona) , Sie (= vy (vykání)) ) koncovku -n.

sammeln → sammel-n
sbírat
ich sammle
wir sammeln
du sammelst
ihr sammelt
er, sie, es sammelt
sie, Sie sammeln

U některých sloves se při časování mění souhláska v kořeni slovesa. Ke změně souhlásky dochází pouze ve 2. osobě j. č. („du“) a ve 3. osobě j. č. („er“, „sie“, „es“).

„a“ → „ä“ u „schlafen“

schlafen → schlaf-en
spát
ich schlafe
wir schlafen
du schläfst
ihr schlaft
er, sie, es schläft
sie, Sie schlafen
laufen → lauf-en
utíkat, běžet
ich laufe
wir laufen
du läufst
ihr lauft
er, sie, es läuft
sie, Sie laufen
tragen → trag-en
nosit
ich trage
wir tragen
du trägst
ihr tragt
er, sie, es trägt
sie, Sie tragen

„e“ → „i“ u „geben“

geben → geb-en
dát
ich gebe
wir geben
du gibst
ihr gebt
er, sie, es gibt
sie, Sie geben
nehmen → nehm-en
vzít
ich nehme
wir nehmen
du nimmst
ihr nehmt
er, sie, es nimmt
sie, Sie nehmen

„e“ → „ie“ u „sehen“

sehen → seh-en
vidět
ich sehe
wir sehen
du siehst
ihr seht
er, sie, es sieht
sie, Sie sehen

Způsobová slovesa

Způsobová slovesa mění význam slovesa ve větě. Způsobová slovesa udávají postoj k činnosti vyjadřované slovesem ve větě. Druhé sloveso po způsobovém slovesu stojí vždy za infinitivem na konci věty.

  • können („moci“) – schopnost / možnost

    Ich kann gut schwimmen.
    = Umím dobře plavat.
    Das Auto ist kaputt. Wir können nicht weiter fahren.
    = Auto je pokažené. Nemůžeme jet dál.
    Können Sie mir helfen?
    = Můžete mi pomoct?
    Die Medikamente kann man nur mit Rezept kaufen.
    = Ty léky se dají koupit jen na recept.
  • smět („dürfen”) – povolení / zákaz

    Hier dürfen Sie nicht rauchen!
    = Tady nesmíte kouřit!
    Die Bank darf das Geld für das Mittagessen abbuchen.
    = Banka smí strhnout peníze za obědy.
  • muset („dürfen”) – povinnost / nutnost

    Ich muss den Aufsatz bis morgen schreiben.
    = Musím do zítra napsat sloh.
    Ich muss zum Hauptplatz.
    = Musím jít na hlavní náměstí.
    Hier musst du den Namen angeben.
    = Tady musíš uvést jméno.
  • chtít („wollen”) – přání / záměr

    Wir wollen am Wochenende an die Ostsee fahren.
    = Přes víkend chceme jít k Baltskému moři.
    Ich will dich heiraten.
    = Chci si tě vzít.
    Wollen wir etwas essen?
    = Půjdeme něco sníst?
  • sollen („mít povinnost“) – povinnost / opakování výzvy

    Du sollst deiner Oma helfen.
    = Musíš pomoct tvé babičce.
    Der Arzt sagt, ihr sollt mehr Obst essen.
    = Lékař říká, že máte jíst více ovoce.
    Soll ich den Notarzt rufen?
    = Mám zavolat záchranku?
  • mít rád („mögen”) – náklonnost Způsobové sloveso „mögen” stojí ve větě samostatně.

    Ich mag keine Schokolade.
    = Nemám rád(a) čokoládu.
    Ich mag türkisches Essen.
    = Mám rád(a) turecká jídla.
  • möchten („chtít“) – přání Způsobové sloveso „möchten” je vlastně tvar konjunktivu préterita od slovesa „mögen”, který má vlastní význam – přání:

    Ich möchte mit Frau Riedel sprechen.
    = Chtěl(a) bych mluvit s paní Riedelovou.
    Wie möchten die Deutschen am liebsten wohnen?
    = Kde by nejradši Němci bydleli?
    Ich möchte eine Massage haben.
    = Chtěl(a) bych masáž.
  • potřebovat + zu + Infinitiv
    Negované "müssen" se často ve významu potřeba, nutnost nahrazuje výrazem "nicht brauchen". Vyjadřujeme tím, že někdo nemusí něco udělat. V tomto případě se "brauchen" používá jako modální sloveso a vždy u něj stojí negativní výraz a infinitiv s "zu".

    Wir müssen morgen nicht früh aufstehen, denn es ist Wochenende.
    = Zítra nemusíme brzo vstávat, protože je víkend.
    Wir brauchen morgen nicht früh aufzustehen, denn es ist Wochenende.
    = Zítra není třeba brzo vstávat, protože je víkend.

    Sloveso "brauchen" můžeme použít i ve spojení s omezujícím výrazem jako "erst", "nur (einfach)", "bloß", "kaum". Má pozitivní význam a vyjadřuje nutnost.

    Du brauchst erst nächste Woche einzukaufen, noch haben wir viel zu essen und zu trinken.
    = Stačí, když nakoupíš až příští týden, ještě toho máme hodně k jídlu a pití.
    Um erfolgreich zu werden, brauchst du nur etwas mehr zu arbeiten, dann schaffst du es bestimmt.
    = Aby jsi se stal úspěšným, potřebuješ jen trochu víc pracovat, potom to určitě dokážeš.

Pokud je význam věty jasný z kontextu, mohou způsobová slovesa vystupovat i bez druhého slovesa.

Ich muss zum Arzt.
= Musím jít k lékaři.
Ich backe die Pizza. Du kannst es nicht!
= Upeču pizzu. Ty to neumíš!

Při časování způsobových sloves jsou tvary 1. a 3. osoby shodné.

können
moci
ich kann
wir können
du kannst
ihr könnt
er, sie, es kann
sie, Sie können
dürfen
smět
ich darf
wir dürfen
du darfst
ihr dürft
er, sie, es darf
sie, Sie dürfen
müssen
muset
ich muss
wir müssen
du musst
ihr müsst
er, sie, es muss
sie, Sie müssen
wollen
chtít
ich will
wir wollen
du willst
ihr wollt
er, sie, es will
sie, Sie wollen
sollen
mít povinnost
ich soll
wir sollen
du sollst
ihr sollt
er, sie, es soll
sie, Sie sollen
mögen
mögen
ich mag
wir mögen
du magst
ihr mögt
er, sie, es mag
sie, Sie mögen
möchten
möchten
ich möchte
wir möchten
du möchtest
ihr möchtet
er, sie, es möchte
sie, Sie möchten

Způsobová slovesa se často pojí také s neosobním zájmenem „man” (všeobecný podmět), mají pak vždy tvar 3. osoby jednotného čísla.

man kann
může se
Hier kann man gut essen.
Tady se dá dobře najíst.
man muss
musí se
Das muss man noch heute machen.
To se musí udělat ještě dnes.
man soll
má se
Das soll man wiederholen.
To se má opakovat.
man darf
smí se
In diesem Raum darf man rauchen.
V tomto prostoru se nesmí kouřit.

Složená slovesa

Existují složená slovesa s odlučitelnou i s neodlučitelnou předponou.

Slovesa s odlučitelnou předponou se skládají z předpony a slovesa samého.

einkaufen
nakupovat
ein + kaufen (= koupit)
verstehen
rozumět
ver + stehen (= stát)

Slovesa s odlučitelnou předponou

Na předponě je přízvuk. Ve slovníku je takové sloveso zapsáno takto: einkaufen (= nakupovat) .

Ich gehe gleich einkaufen.
= Hned jdu nakupovat.
Ich kaufe nicht so gern ein.
= Nemám moc rád nakupování.
Gestern kaufte sie den ganzen Tag ein.
= Včera jsem celý den nakupoval.
Er sieht elegant aus.
= Vypadá elegantně.

Předponou se mění význam slovesa. „Einpacken“ („zabalit“) má něco společného s „packen“ („balit“). „Einkaufen“ („nakupovat“) má něco společného s „kaufen“ („koupit“).

V přítomném čase stojí předpona na konci věty.

V příčestí perfekta se „-ge-“ nachází mezi odlučitelnou předponou a kořenem slovesa.

kaufen (= koupit) ein-ge-kauft

Du hast aber viel eingekauft!
= Ty jsi ale nakoupil věcí!

Předpony u sloves s odlučitelnou předponou:

ab- (= od)
abfahren (= odcestovat)
an- (= na, u)
ankommen (= přijít, přijet, přicestovat) , anprobieren (= vyzkoušet si (na sobě))
auf- (= na)
aufstehen (= vstát)
aus- (= z)
austragen (= vydržet) , aussehen (= vypadat)
bei- (= u)
beibringen (= naučit)
ein- (= v, do)
einkaufen (= nakupovat) , einpacken (= zabalit)
los- (= z, uvolnit)
losgehen (= odejít, začít)
mit- (= s)
mitkommen (= přijít spolu) , mitnehmen (= vzít se sebou)
nach- (= po)
nachmachen (= napodobit (po někom))
vor- (= před)
vorstellen (= představit)
zu- (= k)
zumachen (= zavřít) , (da)zunehmen (= přibrat)

Slovesa s neodlučitelnou předponou

Na předponě není přízuk.

Ich kann das nicht verstehen.
= Nemůžu to pochopit.

Předpona mění význam slovesa: „Verstehen“ („rozumět“) nemá nic společného se „stehen“ („stát“).

V přítomném času i v préteritu je předpona součástí slovesa.

Ich verstehe das nicht.
= Nerozumím tomu.
Den Urlaub verbrachte sie in den Alpen.
= Dovolenou strávila v Alpách.

Příčestí perfekta neobsahuje „ge-“.

verstehen (= rozumět, chápat) verstanden (= rozumět, chápat (příčestí minulé))

Du hast aber nichts verstanden!
= Ty jsi ale nic nepochopil!

bekommen (= dostat) bekommen (= dostat (příčestí minulé))

Ich habe einen neuen Computer bekommen.
= Dostal jsem nový počítač.

Předpony u sloves s neodlučitelnou předponou:

be-
bekommen (= dostat)
ge-
gefallen (= líbit se)
emp-
empfehlen (= doporučit)
ent-
entschuldigen (= omluvit)
er-
erzählen (= vyprávět)
miss-
missbrauchen (= zneužít)
ver-
verstehen (= rozumět, chápat)
zer-
zerstören (= zničit)

Rozkazovací způsob

Rozkazovací způsob (imperativ) se používá ve výzvách, pokynech, radách nebo pokynech.

Rozkazovací způsob se tvoří v následujících formách:

du (= ty)
du – pro jednu osobu,
ihr (= vy)
ihr – pro dvě nebo více osob,
Sie (= Vy)
Sie – jako zdvořilostní forma pro jednu nebo více osob.

U rozkazovacího způsobu v podobě „du” se osobní zájmeno „du” neuvádí a jeho tvar neobsahuje koncovku „-st”.

  • du kommst (= přijdeš) Komm! (= Přijď!)
  • du gibst (= dáš) Gib! (= Dej!)
  • du nimmst (= vezmeš) Nimm! (= Vem!)
  • du gehst (= jdeš) Geh! (= Jdi!)
Geh ins Fitnesstudio!
= Jdi do posilovny!

Rozkazovací způsob pro „ihr-formu” se tvoří bez použití osobního zájmena „ihr”.

  • ihr kommt (= přijdete) Kommt! (= Přijďte!)
  • ihr gebt (= dáte) Gebt! (= Dejte!)
  • ihr nehmt (= vezmete) Nehmt! (= Vemte!)
  • ihr feiert (= slavíte) Feiert! (= Slavte!)
Feiert, tanzt und trinkt mit mir!
= Oslavujte, tancujte a pijte se mnou!

Rozkazovací způsob ve „wir-formě” se tvoří změnou pořádku slov.

  • Sie gehen (= jdete) Gehen Sie! (= Jděte!)
  • Sie geben (= dáte) Kommen Sie! (= Dejte!)
  • Sie kommen (= přijdete) Kommen Sie! (= Přijďte!)
  • Sie nehmen (= vezmete) Nehmen Sie! (= Vezměte!)
  • Sie ziehen an (= oblékáte se) Ziehen Sie an! (= Oblečte se!)
Ziehen Sie einen Anzug an!
= Oblečte si oblek!

Slovesa s přehláskou ve 2. a 3. osobě jednotného čísla v rozkazovacím způsobu tuto přehlásku ztrácejí.

  • du schläfst (= spíš) Schlaf! (= Spi!)
  • du fährst (= jezdíš) Fahr! (= Jezdi!)

Ke slovesům s kořenem zakončeným na „-t”, „-d”, „-ig”, „-er”, „-el” se v podobě „du” připojuje koncovka „-e”.

  • du wartest (= čekáš) Warte! (= Čekej!)
  • du entschuldigst dich (= omlouváš se) Entschuldige dich! (= Omluv se!)
  • du lächelst (= usmívat se) Lächle! (= Usměj se!)

Nepravidelné tvary rozkazovacího způsobu:

sein (= být)

  • du (= ty) Sei! (= Buď!)
  • ihr (= vy) Seid! (= Buďte!)
  • Sie (= Vy) Seien Sie! (= Buďte! (vyk.))

haben (= mít)

  • du (= ty) Hab! (= Měj!)
  • ihr (= vy) Habt! (= Mějte!)
  • Sie (= Vy) Haben Sie! (= Mějte!)

werden (= stát se)

  • du (= ty) Werde! (= Staň se!)
  • ihr (= vy) Werdet! (= Staňte se!)
  • Sie (= Vy) Werden Sie! (= Staňte se! (vyk.))

Rozkazovací způsob – „wir-forma“

Rozkazovací způsob ve „wir-formě” se tvoří změnou pořádku slov.

  • wir gehen (= jdeme) Gehen wir! (= Pojďme!)
  • wir kommen (= přijdeme) Kommen wir! (= Přijďme!)
  • wir geben (= dáme) Geben wir! (= Dejme!)
  • wir nehmen (= vezmeme) Nehmen wir! (= Vezměme!)
Gehen wir hin!
= Pojďme tam!
Kaufen wir es hier!
= Kupme to tady!

Minulý čas prostý (préteritum)

Préteritum je tou z forem minulého času, kterou používáme především ve vyprávění. Préteritum se používá v psaných textech.

Tvary 1. a 3. osoby jsou v préteritu vždy stejné.

Pravidelná slovesa

  • ich (= já)
–te
  • du (= ty)
–test
  • er (= on)
  • sie (= ona)
  • es (= ono)
–te
  • wir (= my)
-ten
  • ihr (= vy)
-tet
  • sie (= oni, ony, ona)
  • Sie (= vy (vykání))
-ten
kaufen (= koupit)
ich kaufte
wir kauften
du kauftest
ihr kauftet
er, sie, es kaufte
sie, Sie kauften

Pravidelná slovesa s koncovkou kořene slovesa:

-t-
arbeiten
-d-
baden
-tm-
atmen
-chn-
zeichnen
-ffn-
öffnen
  • ich (= já)
-ete
  • du (= ty)
-etest
  • er (= on)
  • sie (= ona)
  • es (= ono)
-ete
  • wir (= my)
-eten
  • ihr (= vy)
-etet
  • sie (= oni, ony, ona)
  • Sie (= vy (vykání))
-eten
warten (= čekat)
ich wartete
wir warteten
du wartetest
ihr wartetet
er, sie, es wartete
sie, Sie warteten

Nepravidelná slovesa

  • ich (= já)
  • du (= ty)
-st
  • er (= on)
  • sie (= ona)
  • es (= ono)
  • wir (= my)
-en
  • ihr (= vy)
-t
  • sie (= oni, ony, ona)
  • Sie (= vy (vykání))
-en
gehen (= jít)
ich ging
wir gingen
du gingst
ihr gingt
er, sie, es ging
sie, Sie gingen
lassen (= nechat)
ich ließ
wir ließen
du ließt
ihr ließt
er, sie, es ließ
sie, Sie ließen
Er ließ wieder seinen Kampfhund ohne Beißkorb und Leine frei im Haus herumlaufen.
= Zase nechal svého bojového psa pobíhat bez náhubku a bez vodítka volně po domě.

Když vyprávíme o něčem minulém a použijeme „haben” nebo „sein”, téměř vždy jej použijeme v préteritu, i pokud je celý zbytek textu v perfektu.

V préteritu jsou 1. a 3. osoba vždy stejné.

haben (= mít)
ich hatte
wir hatten
du hattest
ihr hattet
er, sie, es hatte
sie, Sie hatten
Alle Schülerinnen und Schüler hatten gute Noten.
= Všichni žáci a žačky měli dobré známky.
sein (= být)
ich war
wir waren
du warst
ihr wart
er, sie, es war
sie, Sie waren
Letztes Schuljahr war ein gutes Jahr.
= Poslední školní rok byl dobrý rok.
können (= moci)
ich konnte
wir konnten
du konntest
ihr konntet
er, sie, es konnte
sie, Sie konnten
Ich konnte nicht dorthin fahren.
= Nemohl jsem tam cestovat.
müssen (= muset)
ich musste
wir mussten
du musstest
ihr musstet
er, sie, es musste
sie, Sie mussten
Für meinen Job als Journalistin musste ich meine Aussprache verbessern.
= Kvůli své práci jako novinářka jsem si musela zlepšit výslovnost.
dürfen (= smět)
ich durfte
wir durften
du durftest
ihr durftet
er, sie, es durfte
sie, Sie durften
Ich durfte einen Kurs in Schwerin besuchen.
= Směl jsem chodit na kurz ve Zvěříně.
wollen (= chtít)
ich wollte
wir wollten
du wolltest
ihr wolltet
er, sie, es wollte
sie, Sie wollten
Ich wollte schnell neue Leute kennen lernen.
= Chtěl jsem rychle poznat nové lidi.
sollen (= mít povinnost)
ich sollte
wir sollten
du solltest
ihr solltet
er, sie, es sollte
sie, Sie sollten
Ich sollte einen Kurs in Berlin besuchen.
= Měl jsem chodit na kurz v Berlíně.
mögen (= mít rád)
ich mochte
wir mochten
du mochtest
ihr mochtet
er, sie, es mochte
sie, Sie mochten
Ich mochte dich nicht
= Neměl jsem tě rád.

Minulý čas složený (perfektum)

Perfektum je jedním z tvarů minulého času.

Perfektum tvoříme z vyskloňovaného pomocného slovesa („haben”, nebo „sein”) a příčestí minulého na konci věty.

Perfekt = haben / sein + … + Partizip Perfekt

Příčestí minulé

Pravidelná slovesa

Ke kořeni slovesa přidáme předponu „ge-” a koncovku „-t”.

  • machen (= dělat) ge–mach–t
  • kaufen (= koupit) ge–kauf–t
  • zeigen (= ukázat) ge-zeig-t
Ich habe ihr ein paar wichtige Gebäude gezeigt.
= Ukázal jsem jí pár důležitých budov.

U sloves, jejichž kořen končí na „-t-“, „-d-“, „-tm-“, „-chn-“, „-ffn-“, se přidává předpona „ge-” a koncovka „-et”.

  • warten (= čekat) ge–wart–et
  • baden (= koupat se) ge–bad–et
  • atmen (= dýchat) ge–atm–et
  • zeichnen (= kreslit) ge–zeichn–et
  • öffnen (= otevřít) ge–öffn-et

Nepravidelná slovesa

Příčestí minulé nepravidelných sloves se musíme naučit zpaměti. Většinou končí na „-en”.

  • treffen (= potkat) getroffen
Wen hast du im Park getroffen?
= Koho jsi potkal v parku?
  • denken (= myslet) gedacht
Gestern habe ich ganz intensiv an dich gedacht.
= Včera jsem na tebe hodně myslel.

Slovesa s odlučitelnou předponou

U pravidelných i nepravidelných sloves s odlučitelnou předponou se předpona „ge-“ nachází mezi touto odlučitelnou předponou a kořenem slovesa.

  • einkaufen (= nakupovat) ein–ge–kauf–t
  • ausfüllen (= vyplnit) aus–ge–füll-t
  • aufstehen (= vstát) auf–ge–stand–en
Dort haben wir zuerst einen Haufen von Formularen ausgefüllt.
= Tam jsme nejdřív vyplnili kopu formulářů.

Příčestí minulé bez „ge-”

U pravidelných i nepravidelných sloves s neodlučitelnou předponou (s: „be-”, „ge-”, „emp-”, „ent-”, „er-”, „miss-”, „ver-”, „zer-” na začátku) se předpona „ge-” nepřidává.

  • bestehen (= sestávat) bestand–en
  • gefallen (= líbit se) gefall–en
  • empfinden (= cítit) empfund–en
  • entschuldigen (= omluvit) entschuldig–t
  • erzählen (= vyprávět) erzähl–t
  • missbrauchen (= zneužívat) missbrauch–t
  • verstehen (= rozumět, chápat) verstand–en
  • zerstören (= zničit) zerstör–t
Ich habe schon versucht, den Computer zu starten.
= Pokusil jsem se už zapnout počítač.
Zuerst haben wir uns bei der Ausländerbehörde im Stadthaus erkundigt.
= Nejdřív jsme se informovali na cizineckém úřadě na radnici.

Slovesa končící v infinitivu na „-ieren“ nemají v příčestí minulém „ge-“ a jsou vždy pravidelná.

  • informieren (= informovat) informier–t
  • studieren (= studovat) studier–t
Hast du es schon kontrolliert?
= Už jsi to zkontroloval?
Hast du ein Virenprogramm installiert?
= Nainstaloval jsi antivirový program?

Perfektum s pomocným slovesem „sein“

Pomocné sloveso „sein“ používáme:

  • když slovesem vyjadřujeme pohyb podmětu z bodu A do bodu B: „kommen“ („přijít“), „gehen“ („jít“), „laufen“ („běžet“), „springen“ („skákat“), „ziehen“ („táhnout“):

    Wir sind nach Wien gekommen.
    = Přijeli jsme do Vídně.
    Er ist erst spät nach Hause gekommen.
    = Přišel domů až pozdě.
    Ich bin ins Kino gegangen.
    = Šel jsem do kina.
    Sie ist vor kurzem von der Türkei nach Deutschland gezogen.
    = Nedávno se přestěhovala z Turecka do Německa.
  • v případě změny stavu podmětu, jako např.: „aufwachen“ („probudit se“), „einschlafen“ („usnout“), „wachsen“ („růst“), „sterben“ („zemřít“):

    Ich bin sofort eingeschlafen.
    = Hned jsem usnul.
    Du bist aber groß gewachsen!
    = Ty jsi ale vyrostl!
    Hermann Hesse ist 1962 in der Schweiz gestorben.
    = Hermann Hesse zemřel v roce 1962 ve Švýcarsku.
  • dále u sloves:

    sein
    být
    Ich bin gestern im Kino gewesen.
    Včera jsem byl v kině.
    werden
    stát se
    Sie ist Mathematiklehrerin geworden.
    Stala se učitelkou matematiky.
    bleiben
    zůstat
    Die ganze Woche ist er wegen der Grippe zu Hause geblieben.
    Celý týden zůstal kvůli chřipce doma.
    passieren
    přihodit se
    Was ist passiert?
    Co se stalo?
    geschehen
    přihodit se
    Was ist geschehen?
    Co se událo?
    begegnen
    potkat
    Ich bin ihm im Park begegnet.
    Včera jsem ho potkal v parku.

Perfektum s pomocným slovesem „haben“

Pomocné sloveso „haben“ používáme u všech sloves, která se pojí s akuzativem (a to i v případě, že vyjadřují pohyb podmětu).

Ich habe die reservierten Karten für die Sonntagsvorstellung abgeholt.
= Vyzvedl jsem rezervované lístky na nedělní představení.
Sie haben das gleiche Kleid gekauft.
= Koupili si stejné šaty.
Was hast du ihr gegeben?
= Co jsi jí dal?
Ich habe den Berg schon mehrmals bestiegen.
= Vystoupil jsem na ten vrch už vícekrát.

Pomocné sloveso „haben“ používáme u všech zvratných sloves (a to i v případě, že vyjadřují pohyb podmětu).

Die Kinder haben sich vor dem Schlafen gewaschen.
= Děti se před spaním umyly.
Ich habe mich an das Fenster gesetzt.
= Posadil jsem se k oknu.

Zvratná slovesa

Některá slovesa vyžadují zvratné zájmeno „sich”.

sich beeilen
= pospíchat
sich freuen
= těšit se
sich interessieren
= zajímat se
sich fühlen
= cítit se
sich treffen
= setkat se

Zvratné zájmeno může naznačovat, že činnost je směřována k podmětu.

sich waschen
umývat se
Der Junge wäscht sich.
Chlapec se umývá.
sich kämmen
česat se
Die Mädchen kämmen sich.
Děvčata se češou.
sich verletzen
zranit se
Ich habe mich verletzt.
Zranil jsem se.

Zvratné sloveso je třeba časovat.

sich waschen (= umývat se)
ich wasche mich
wir waschen uns
du wäschst dich
ihr wascht euch
er, sie, es wäscht sich
sie, Sie waschen sich

Když zvratné sloveso vyžaduje předmět v akuzativu, zvratné zájmeno se mění:

sich (die Hände) waschen (= umývat se (umývat si ruce))
ich wasche mir die Hände
wir waschen uns die Hände
du wäschst dir die Hände
ihr wascht euch die Hände
er, sie, es wäscht sich die Hände
sie, Sie waschen sich die Hände

Vedle zvratného významu se můžou některá slovesa použít i k označení recipročního (vzájemného vztahu). V tomto recipročním vztahu se účastní vždy nejméně dvě osoby. Proto jsou sloveso a reciproční zájmeno vždy v množném čísle.

Reciproční slovesa se používají jen s podměty v množném čísle. Proto se používají tvary zvratného zájmena v množném čísle "uns", "euch" a "sich".

  • sich kennenlernen (= poznat se navzájem) Wir haben uns in der Grundschule kennen gelernt. (= Poznali jsme se na základní škole.) Ich habe Helga in der Grundschule kennengelernt. Helga hat mich in der Grundschule kennen gelernt. (= Poznal jsem Helgu na základní škole. Helga mě poznala na základní škole.)
  • sich gut verstehen (= dobře si rozumět) Wir haben uns sofort gut verstanden. (= Od začátku jsme si dobře rozuměli.)
  • sich begrüßen (= pozdravit se) Herr Hansen und seine Nachbarin begrüßen sich jeden Morgen auf der Straße. (= Pan Hansen a jeho sousedka se každé ráno na ulici pozdraví.) Herr Hansen begrüßt seine Nachbarin; Die Nachbarin begrüßt Herrn Hansen. (= Pan Hansen pozdraví svoji sousedku. Sousedka pozdraví pana Hansena.)

Trpný rod

Pasivum používáme tehdy, když nejdůležitější věcí ve větě není vykonavatel činnosti, ale samotná činnost.

In einem Restaurant wirst du praktisch ausgebildet.
= V restauraci získáš praktické vzdělání.

Pasivum tvoříme pomocí vyčasovaného pomocného slovesa „werden“ a příčestí minulého na konci věty.

Aktiv (= Činný rod (aktivum))

Ich koche die Suppe.
= Vařím polévku.
Der Lehrer korrigiert die Tests.
= Učitel opravuje testy.

Passiv (= Trpný rod (pasivum))

Die Suppe wird gekocht.
= Polévka se vaří.
Die Tests werden korrigiert.
= Testy se opravují.

Vykonavatele činnosti můžeme vyjádřit pomocí „von + dativ“.

Die Suppe wird von mir gekocht.
= Polévka je vařená mnou.
Die Teste werden vom Lehrer korrigiert.
= Testy jsou kontrolované učitelem.

Trpný rod s modálními slovesy

Trpný rod můžeme použít i s modálními slovesy "können", "müssen", "dürfen" a "sollen".Kromě modálního slovesa v tomto případě používáme i pomocné sloveso "werden" a příslušné příčestí minulé plnovýznamového slovesa.

Činný rod (aktivum) Trpný rod (pasivum)
Der Vater kann das Auto reparieren.
Otec může opravit auto.
Das Auto kann von dem Vater repariert werden.
Auto může být opravené otcem.
Die Mutter muss die Kinder zur Schule bringen.
Máma musí zavést děti do školy.
Die Kinder müssen von der Mutter zur Schule gebracht werden.
Děti musí být zavezeny mámou do školy.
Die Kinder dürfen den Computer benutzen.
Děti smí používat počítač.
Der Computer darf von den Kindern benutzt werden.
Počítač smí být používaný dětmi.
Die Kinder sollen die Betten machen.
Děti si mají uklidit postele.
Die Betten sollen von den Kindern gemacht werden.
Postele mají být uklizené dětmi.

Trpný rod v préteritu

Trpný rod préterita se tvoří pomocí tvaru slovesa "werden" v préteritu a příčestí minulého daného slovesa.

Trpný rod v přítomném čase Trpný rod préterita
Ich werde in einem Restaurant ausgebildet.
Já se vzdělávám (= jsem vzdělávaný) v restauraci.
Ich wurde in einem Restaurant ausgebildet.
Já jsem se vyučil (= jsem byl vyučený) v restauraci.
Du wirst in einem Restaurant ausgebildet.
Ty se vzděláváš v restauraci.
Du wurdest in einem Restaurant ausgebildet.
Vyučil jsi se v restauraci.
Er/sie/es wird in einem Restaurant ausgebildet.
On/ona/ono se vzdělává v restauraci.
Er/sie/es wurde in einem Restaurant ausgebildet.
On se vyučil / ona se vyučila / ono se vyučilo v restauraci.
Wir werden in einem Restaurant ausgebildet.
My se vzděláváme v restauraci.
Wir wurden in einem Restaurant ausgebildet.
My jsme se vyučili v restauraci.
Ihr werdet in einem Restaurant ausgebildet.
Vy se vzděláváte v restauraci.
Ihr wurdet in einem restaurant ausgebildet.
Vy jste se vyučili v restauraci.
Sie/sie werden in einem Restaurant ausgebildet.
Vy se vzděláváte / Oni se vzdělávají v restauraci.
Sie/sie wurden in einem Restaurant ausgebildet.
Vy jste se vyučili / Oni se vyučili v restauraci.
Weißt du nicht, Mama, Neymar wurde doch bei der letzten WM am Rücken verletzt!
= Nevíš, mami, vždyť Neymar byl přece na posledních mistrovstvích zraněný na zádech!
Das Formular wurde nicht richtig ausgefüllt.
= Formulář nebyl vyplněný správně.
Das Geld wurde gestern abgebucht.
= Peníze byly včera strhnuté.
Frau Müller wurde nicht zur Geburtstagsparty von Ihrer Nachbarin eingeladen.
= Paní Müllerová nebyla pozvaná sousedkou na narozeninovou párty.
Auf der Party wurde gestern viel getanzt und gelacht.
= Na párty se včera hodně tancovalo a smálo.

Konjunktiv préterita

Konjunktiv préterita (konjunktiv II) tvoříme prostřednictvím pomocného slovesa „würden“ a infinitivu na konci věty.

„würden“ se časuje

würden (= být, stát se v podmiňovacím způsobu, např. byli by, stali by se)
ich würde
wir würden
du würdest
ihr würdet
er, sie, es würde
sie, Sie würden
Würden Sie mir bitte Ihre Telefonnummer sagen?
= Řekl(a) byste mi prosím Vaše telefonní číslo?
Was würden Sie empfehlen?
= Co byste mi doporučil(a)?

Slovesa „sein”, „haben” a způsobová slovesa mají zvláštní formy konjunktivu.

haben (= mít)
ich hätte
wir hätten
du hättest
ihr hättet
er, sie, es hätte
sie, Sie hätten
sein (= být)
ich wäre
wir wären
du wärst
ihr wäret
er, sie, es wäre
sie, Sie wären
können (= moci)
ich könnte
wir könnten
du könntest
ihr könntet
er, sie, es könnte
sie, Sie könnten
müssen (= muset)
ich müsste
wir müssten
du müsstest
ihr müsstet
er, sie, es müsste
sie, Sie müssten
dürfen (= smět)
ich dürfte
wir dürften
du dürftest
ihr dürftet
er, sie, es dürfte
sie, Sie dürften
sollen (= mít povinnost)
ich sollte
wir sollten
du solltest
ihr solltet
er, sie, es sollte
sie, Sie sollten

Pomocí konjunktivu lze vyjádřit přání. Často se přitom používají částice „doch“ („přece“), „bloß“ („jenom“) a „nur“ („jen“).

Wenn er doch bald kommen würde!
= Kdyby jen brzo přišel!
Wenn ich nur Urlaub hätte!
= Kdybych jen měl dovolenou!
Wenn du bloß anrufen würdest!
= Kdyby jsi jen zatelefonoval!
Ach, wenn ich ihn heute noch treffen würde!
= Ach, kdybych ho ještě dnes potkal!

Prostřednictvím konjunktivu je možné vyjádřit radu. Používá se k tomu způsobové sloveso „sollen“.

Du solltest im Bett liegen.
= Měl by jsi ležet v posteli.
Er sollte zum Arzt gehen.
= Měl by jít k lékaři.
Du solltest dir eine neue Brille kaufen.
= Měl by jsi si koupit nové brýle.

Pomocí podmiňovacího způsobu můžeme vyjádřit něco nereálného nebo možnost.

Wenn du schneller laufen könntest, würden wir den Bus nicht verpassen.
= Kdyby jsi uměl rychleji utíkat, neujel by nám autobus.

Pomocí podmiňovacího způsobu můžeme vyjádřit předpoklad.

Es ist zwar noch nicht sehr spät, aber er könnte schon zu Hause sein.
= Není sice ještě moc pozdě, ale mohl by už být doma.

Zdvořilou prosbu (ve zdvořilostní formě) můžeme v tázací větě vyjádřit konjunktivem préterita:

Könnten Sie das Fenster zumachen?
= Mohli byste zavřít okno?
Könntest du das Radio reparieren?
= Mohl by jsi opravit rádio?
Würden Sie das Radio anmachen?
= Mohli byste zapnout rádio?
Würdest du mir einen Stift leihen?
= Půjčil by jsi mi tužku?
Könnte ich das Fenster wieder zumachen?
= Mohl bych zase zavřít okno?
Dürfte ich Ihre Reisetasche auf die Gepäckablage legen?
= Smím vám vaši cestovní tašku uložit do úschovny zavazadel?
Könntest du mir bitte helfen, den Koffer nach oben zu tragen?
= Mohl by jsi mi, prosím, pomoct vynést kufr nahoru?

Budoucí čas Futur I

Když chceme v němčině vyjádřit budoucí děj nebo záměr, obvykle stačí použít přítomný čas spolu s časovým výrazem.

Wir ziehen in einem Monat nach Hamburg um.
= Za měsíc se stěhujeme do Hamburku.
Ich sehe morgen den neuen Film von James Bond.
= Zítra se podívám na nový film Jamese Bonda.

Budoucí čas Futur I je forma času, která označuje děj v budoucnosti. Tvoříme ji pomocí pomocného slovesa "werden" a infinitivu plnovýznamového slovesa, který musí stát na konci věty.

lernen
moci
Ich werde sehr viel lernen.
Já se opravdu hodně naučím.
Wir werden sehr viel lernen.
My se opravdu hodně naučíme.
Du wirst sehr viel lernen.
Ty se opravdu hodně naučíš.
Ihr werdet sehr viel lernen.
Vy se opravdu hodně naučíte.
Er/sie/es wird sehr viel lernen.
On/ona/ono se opravdu hodně naučí.
Sie/sie werden sehr viel lernen.
Vy se opravdu hodně naučíte / oni se opravdu hodně naučí.
Bei dem Umweltprojekt werde ich sehr viel lernen – andere Dinge als in der Schule.
= Na projektu o životním prostředí se opravdu hodně naučím – jiné věci než ve škole.
Ich werde eine schöne Frau heiraten.
= Ožením se s pěknou ženou.
Wir werden in einem kleinen Haus mit einem Garten wohnen.
= Budeme bydlet v malém domě se zahradou.
Wir werden unser ganzes Leben lang glücklich sein.
= Budeme celý život šťastní.

Slovesné vazby

Většina sloves si vyžaduje pevné spojení s určitou předložkou. Sloveso, příslušnou předložku a po ní následující pád se bohužel musíme naučit zpaměti.

Seznam nejčastějších sloves s příslušnými předložkami:

achten auf + A
= dávat pozor na něco
anfangen mit + D
= začít s něčím
sich anmelden für + A
= přihlásit se na něco
antworten auf + A
= odpovědět na něco
arbeiten an + D
= pracovat na něčem
sich ärgern über + A
= hněvat se na něco
beginnen mit + D
= začít s něčím
sich beschäftigen mit + D
= zabývat se něčím
sich beschweren über + A
= stěžovat si na něco
bestehen aus + D
= sestávat z něčeho
bitten um + A
= prosit o něco
danken für + A
= děkovat za něco
denken an + A
= myslet na něco
diskutieren über + A
= diskutovat o něčem
einladen zu + D
= pozvat na něco
sich entschuldigen bei + D / für + A
= omluvit se někomu / za něco
erfahren von + D
= dozvědět se o něčem
fragen nach + D
= ptát se na něco
sich freuen über + A / auf + A
= těšit se z něčeho / na něco
gehören zu + D
= patřit k něčemu
glauben an + A
= věřit na něco
gratulieren zu + D
= gratulovat k něčemu
grenzen an + D
= hraničit s něčím
hoffen auf + A
= doufat v něco
sich interessieren für + A
= zajímat se o něco
sich konzentrieren auf + A
= soustředit se na něco
sich kümmern um + A
= starat se o něco
lachen über + A
= smát se něčemu
meinen von + D
= mít názor na něco
reden über + A / von + D
= vyprávět o něčem
schreiben an + A / mit + D / über + A
= psát někomu / něčím / o něčem
sorgen für + A / um + A
= obstarat něco / starat se o něco
spielen mit + D
= hrát si s něčím/někým
sprechen über + A / von + D / mit + D
= mluvit o něčem / o něčem / s někým
suchen nach + D
= hledat něco
teilnehmen an + D
= účastnit se něčeho
telefonieren mit + D
= telefonovat s někým
träumen von + D
= snít o něčem
trinken auf + A
= pít na něco
sich unterhalten über + A
= bavit se o něčem
übersetzen in + A / aus + D
= přeložit do něčeho / z něčeho
sich verabschieden von + D
= rozloučit se s někým
sich verstehen mit + D
= dobře si rozumět s někým
warten auf + A
= čekat na něco
wissen von + D
= vědět o něčem
wohnen bei + D
= bydlet u někoho
zufrieden sein mit + D
= být spokojený s něčím
Ich freue mich auf ein Wiedersehen.
= Těším se, že se zase uvidíme.
Sie haben von Ihrem Kind erfahren, dass…
= Dozvěděli se od vašeho dítěte, že...

Důležité struktury:

dotaz na osobu
předložka + komu / koho?

  • sprechen über + A.
    mluvit o něčem
  • sprechen über + A.
    o kom?
  • fragen nach + D.
    ptát se na něco
  • nach wem?
    na co?
Für wen interessierst du dich?
= O koho se zajímáš?

Pokud se ptáme na nějakou osobu, stojí tázací zájmeno (v akuzativu „wen“ nebo v dativu „wem“) za předložkou, se kterou se sloveso ve větě pojí.

dotaz na věc
wo + (r) + předložka?

  • worüber?
    o čem?
  • wonach?
    na co?
Worauf konzentrieren Sie sich?
= Na co se soustřeďujete?

Pokud se ptáme na nějakou věc, stojí předložka, se kterou se sloveso ve větě pojí, za tázacím zájmenem „wo-“. Začíná-li dotyčná předložka samohláskou, vložíme mezi „wo-“ a tuto předložku hlásku „-r-“.

zájmenná příslovce
da + (r) + předložka

  • darüber?
    o tom?
  • danach?
    na to?
Darüber muss ich mich wirklich ärgern.
= To mě opravdu rozčiluje.

Pokud tvoříme předložkové příslovce, stojí na jeho začátku "da-" a následuje předložka, s níž se sloveso ve větě pojí. Začíná-li dotyčná předložka samohláskou, vložíme mezi „da-“ a tuto předložku hlásku „-r-“.

Slovesa s předložkami

V němčině se mnoho sloves váže s určitou předložkou. Od předložky závisí, v jakém pádu bude podstatné jméno.

warten auf etwas (= čekat na něco) (Akuzativ (4. pád))
  • der Bus (= autobus) Ich warte auf den Bus (= Čekám na autobus.)
  • das Geld (= peníze) Ich warte auf das Geld. (= Čekám na peníze.)
  • die Torte (= dort) Ich warte auf die Torte. (= Čekám na dort.)
zufrieden sein mit etwas (= být spokojený s něčím) (Dativ (3. pád))
  • der Urlaub (= dovolená) Ich bin zufrieden mit dem Urlaub. (= S dovolenou jsem spokojený.)
  • die Reise (= cesta) Ich bin zufrieden mit der Reise. (= S cestou jsem spokojený.)
  • das Buch (= kniha) Ich bin zufrieden mit dem Buch. (= S knihou jsem spokojený.)

Když se ptáme na nějakou věc, předložka, kterou si vyžaduje sloveso, následuje po slově "wo-". Písmeno "-r-" mezi "wo-" a předložku přidáváme tehdy, když předložka začíná samohláskou.Na věc se v tomto případě ptáme takto:

Worauf wartest du?
Na co čekáš?
Ich warte auf den Bus.
Čekám na autobus.
Womit bist du zufrieden?
S čím jsi spokojený?
Mit dem Urlaub.
S dovolenou.

Pokud se ptáme na osobu, pád (otázka ve 4. pádu "wen" / ve 3. pádu "wem") se řídí podle předložky, se kterou se sloveso váže.

Akuzativ (4. pád) Dativ (3. pád)
der Lehrer
učitel
Ich warte auf den Lehrer.
Čekám na učitele.
das Hausmädchen
pomocnice v domácnosti
Ich warte auf das Hausmädchen.
Čekám na pomocnici.
Ich bin zufrieden mit dem Hausmädchen.
S pomocnicí jsem spokojený.
die Lehrerin
učitelka
Ich warte auf die Lehrerin.
Čekám na učitelku.
Ich bin zufrieden mit der Lehrerin.
S učitelkou jsem spokojený.
der Urlaub
dovolená
Ich bin zufrieden mit dem Urlaub.
S dovolenou jsem spokojený.

Slovesa s předložkami, po kterých vždy následuje akuzativ (4. pád):

Předložky "auf", "für", "gegen", "um", "über" vyžadují vždy akuzativ, když se použijí se slovesem s předložkovou vazbou.

  • sich interessieren für etwas/jemanden (= zajímat se o něco/někoho) Wir interessieren uns nicht für Politik / für Politiker. (= Nezajímáme se o politiku / o politiky.)
  • sich ärgern über etwas/jemanden (= zlobit/hněvat se na něco/někoho) Die Mutter ärgert sich über den Verkehr/ über den Busfahrer. (= Máma se zlobí na dopravu / na řidiče autobusu.)

Slovesa s předložkami, po kterých vždy následuje dativ (3. pád):

Předložky "bei", "mit", "nach", "aus", "unter", "von", "zu", "vor" vyžadují vždy dativ, když se použijí se slovesem s předložkovou vazbou.

Kinder, hört bitte mit dem Spielen auf, das Essen ist fertig!
= Děti, přestaňte si hrát, jídlo je hotové!
Hilfst du mir bitte bei den Hausaufgaben?
= Pomůžeš mi, prosím, s domácími úkoly?

Předložky, po kterých může následovat dativ nebo akuzativ:

Předložky "an" a "in" se můžou spojovat jak s akuzativem, tak i s dativem, když se použijí se slovesem s předložkovou vazbou.

Der Schüler denkt immer an die Schulferien.
= Žák stále myslí na prázdniny.
Hans nimmt an einem Italienischkurs teil.
= Hans se účastní kurzu italštiny.

Modální sloveso "sollen"

Modální sloveso sollen používáme i pro vyjádření nutnosti, která není subjektivní. Často jde přitom o výzvu, přání nebo rozkaz od třetí osoby.

Ich soll heute bis 22 Uhr im Büro bleiben. (Mein Chef hat das gesagt / er möchte das von mir.)
= Dnes mám zůstat v kanceláři do 22:00 hod. (Můj šéf to řekl / on to ode mě chce.)
Meine Mutter soll abends weniger essen. (Ihr Arzt hat das gesagt. “Essen Sie abends weniger!”)
= Moje máma má večer méně jíst. (Její lékař to řekl: "Jezte večer méně!")

Časování slovesa "sollen" v podmiňovacím způsobu v přítomném čase

Tvarem konjunktivu II slovesa "sollen" vyjádříme návrh, doporučení nebo radu.

ich sollte
wir sollten
du solltest
ihr solltet
er, sie, es sollte
sie, Sie sollten
Natalie, du solltest gleich mit der Suche anfangen.
= Natalie, měla bys hned začít hledat.
Du solltest den Mut nicht verlieren.
= Neměl bys ztrácet odvahu.
Zpět na začátek