Podstatná jména a členy / Gramatika

Člen a skloňování

Člen

Německá podstatná jména jsou buďto:
mužského rodu („der Mann“ – muž), ženského rodu („die Straße“ – ulice), nebo středního rodu („das Hotel“ – hotel).

člen nebo zájmeno určuje rod podstatného jména.
Člen je s podstatným jménem nerozlučitelně svázán.

Neurčitý člen se používá, když se podstatné jméno zmiňuje poprvé.
Neurčitý člen má také význam číslovky 1.
V plurálu se neurčitý člen nepoužívá.

maskulin	feminina	neutral	Plural für alle Nomen
ein Tisch stůl	eine Lampe lampa	ein Bett postel	Stühle židle
ein Pullover svetr	eine Jacke bunda	ein T-Shirt tričko	Schuhe boty

Auf der Straße läuft ein Hund.	= Po ulici běží pes.
Ich kaufe heute Äpfel.	= Dnes si koupím jablka.

Určitý člen se používá, když je podstatné jméno už známé nebo blíže popsané.

maskulin	feminina	neutral	Plural für alle Nomen
der Käse sýr	die Schokolade čokoláda	das Brot chléb	die Lebensmittel potraviny
der Tisch stůl	die Lampe lampa	das Bett postel	die Stühle židle
der Pullover svetr	die Jacke bunda	das T-Shirt tričko	die Schuhe boty

Der Schrank in der Ecke kostet 240 EUR.

= Ta skříň v rohu stojí 240 eur.

Záporku „kein“ používáme před podstatným jménem, jestliže něco popíráme.

maskulin	feminina	neutral	Plural für alle Nomen
kein Käse žádný sýr	keine Schokolade žádná čokoláda	kein Brot žádný chléb	keine Lebensmittel žádné potraviny
kein Tisch žádný stůl	keine Lampe žádná lampa	kein Bett žádná postel	keine Stühle žádné židle
kein Salat žádný salát	keine Idee žádný nápad	kein Wetter žádné počasí	keine Schuhe žádné boty

Wir haben leider keine Orangen mehr.

= Naneštěstí už nemáme žádné pomeranče.

Skloňování

Podstatná jména se skloňují obměňováním členu a někdy také přidáním koncovky k podstatnému jménu.

Pád:

Nominativ (wer? was?) Nominativ (kdo? co?)
Genitiv (wessen?) Genitiv (koho? čeho?)
Dativ (wem?) Dativ (komu? čemu?)
Akkusativ (wen? was?) Akuzativ (koho? co?)

Většina podstatných jmen mužského a středního rodu v genitivu jednotného čísla má koncovku „-s“ nebo „-es“. Koncovku „-es“ přidáváme k jednoslabičným podstatným jménům a ke jménům končícím na „-s“, „-ss“, „-ß“, „-sch“, „-z“, „-tz“ nebo „-x“.

Většina podstatných jmen má v dativu množného čísla koncovku „-n“ nebo „-en“.

Neurčitý člen

	maskulin	feminina	neutral	Plural für alle Nomen
Nominativ	ein Tisch stůl ein Pullover svetr ein Wohnwagen obytný přívěs	eine Lampe lampa eine Jacke bunda eine Altbauwohnung byt ve staré zástavbě	ein Bett postel ein T-Shirt tričko ein Bauernhaus vesnický dům	Stühle židle Schuhe boty Häuser domy
Genitiv	eines Tisches eines Pullovers eines Wohnwagens	einer Lampe einer Jacke einer Altbauwohnung	eines Bettes eines T-Shirts eines Bauernhauses	Stühle Schuhe Häuser
Dativ	einem Tisch einem Pullover einem Wohnwagen	einer Lampe einer Jacke einer Altbauwohnung	einem Bett einem T-Shirt einem Bauernhaus	Stühlen Schuhen Häusern
Akkusativ	einen Tisch einen Pullover einen Wohnwagen	eine Lampe eine Jacke eine Altbauwohnung	ein Bett ein T-Shirt ein Bauernhaus	Stühle Schuhe Häuser

Určitý člen

	maskulin	feminina	neutral	Plural für alle Nomen
Nominativ	der Tisch stůl der Pullover svetr	die Lampe lampa die Jacke bunda	das Bett postel das T-Shirt tričko	die Stühle židle die Schuhe boty
Genitiv	des Tisches des Pullovers	der Lampe der Jacke	des Bettes des T-Shirts	der Stühle der Schuhe
Dativ	dem Tisch dem Pullover	der Lampe der Jacke	dem Bett dem T-Shirt	den Stühlen den Schuhen
Akkusativ	den Tisch den Pullover	die Lampe die Jacke	das Bett das T-Shirt	die Stühle die Schuhe

Záporka „kein“ („žádný“)

	maskulin	feminina	neutral	Plural für alle Nomen
Nominativ	kein Tisch žádný stůl kein Salat žádný salát	keine Lampe žádná lampa keine Idee žádný nápad	kein Bett žádná postel kein Wetter žádné počasí	keine Stühle žádné židle keine Schuhe žádné boty
Genitiv	keines Tisches keines Salates	keiner Lampe keiner Idee	keines Bettes keines Wetters	keiner Stühle keiner Schuhe
Dativ	keinem Tisch keinem Salat	keiner Lampe keiner Idee	keinem Bett keinem Wetter	keinen Stühlen keinen Schuhen
Akkusativ	keinen Tisch keinen Salat	keine Lampe keine Idee	kein Bett kein Wetter	keine Stühle keine Schuhe

Genitiv

Genitiv a popis pomocí "von"

Genitiv je druhý ze čtyř pádů v němčině. Genitiv uvádí, komu něco patří a odpovídá tak na otázku "wessen".

Wessen Auto ist das? (= Čí je to auto?)	Das ist das Auto des Vaters. To je otcovo auto.
Wessen Tasche ist das? Čí je to taška?	Das ist die Tasche der Mutter. To je mámina taška.
Wessen Ball ist das? Čí je to míč?	Das ist der Ball des Mädchens. To je míč toho děvčete.
Wessen Bücher sind das? Čí jsou to knihy?	Das sind die Bücher der Kinder. To jsou knihy dětí.

Nominativ		Genitiv
der Vater (= otec)	→	des Vaters (= otce)
die Mutter (= matka)	→	der Mutter (= matky)
das Mädchen (= děvče)	→	des Mädchens (= děvčete)
die Kinder (= děti)	→	der Kinder (= dětí)

Podstatná jména se členem "der" a "das" mají v genitivu koncovku -s nebo -es. Koncovka -es se přidává k jednoslabičným slovům (der Mann → des Mannes, das Haus → des Hauses), jako i ke slovům zakončeným na -d, -t, -s, sch, -tz.

Genitiv pojmenování osob a vlastních jmen

K pojmenováním osob bez člena přidáváme v genitivu zpravidla koncovku -s.

Marias Vater ist Arzt.	= Mariin otec je lékař.
Italiens Dörfer sind schön.	= Italské vesnice jsou pěkné.

V běžném používání se genitiv většinou nahrazuje vazbou "von" + dativ. "Von" je předložka, která se váže s dativem.

`Wessen` `Auto` `ist` `das`? (= Čí je to auto?)	`Das` `ist` `das` `Auto` `des` `Vaters`. (= To je otcovo auto.) / `Das` `ist` `das` `Auto` `von` `dem` `Vater`. (= To je otcovo auto.)
`Wessen` `Tasche` `ist` `das`? (= Čí je to taška?)	`Das` `ist` `die` `Tasche` `der` `Mutter`. (= To je mámina taška.) / `Das` `ist` `die` `Tasche` `von` `der` `Mutter`. (= To je mámina taška.)
`Wessen` `Ball` `ist` `das`? (= Čí je to míč?)	`Das` `ist` `der` `Ball` `des` `Mädchens`. (= To je míč toho děvčete.) / `Das` `ist` `der` `Ball` `von` `dem` `Kind`. (= To je míč dítěte.)
`Wessen` `Bücher` `sind` `das`? (= Čí jsou to knihy?)	`Das` `sind` `die` `Bücher` `der` `Kinder`. (= To jsou knihy dětí.) / `Das` `sind` `die` `Bücher` `von` `den` `Kindern`. (= To jsou knihy dětí.)

Tvary množného čísla

Množné číslo má více podob. Koncovku množného čísla naleznete ve slovníku.

-, ¨-

u většiny podstatných jmen zakončených na „-er”, „-el”, „-en”, u všech podstatných jmen zakončených na „-chen”, „-lein”,

der Mantel (= kabát) → die Mäntel (= kabáty)
der Pullover (= svetr) → die Pullover (= svetry)
der Fehler (= chyba) → die Fehler (= chyby)
der Sessel (= křeslo) → die Sessel (= křesla)
der Wagen (= vůz) → die Wagen (= vozy)
das Märchen (= pohádka) → die Märchen (= pohádky)

das Fräulein (= slečna) → die Fräulein (= slečny)
der Körper (= tělo) → die Körper (= těla)
der Rücken (= záda (jedny)) → die Rücken (= záda (vícero))
der Finger (= prst) → die Finger (= prsty)
der Magen (= žaludek) → die Mägen (= žaludky)

-e, -¨e

často u jednoslabičných podstatných jmen

der Rock (= sukně (jedna)) → die Röcke (= sukně (vícero))
der Anzug (= oblek) → die Anzüge (= obleky)
der Tisch (= stůl) → die Tische (= stoly)
der Stuhl (= židle (jedna)) → die Stühle (= židle (vícero))
der Kopf (= hlava) → die Köpfe (= hlavy)
die Hand (= ruka) → die Hände (= ruce)

der Arm (= rameno, ruka) → die Arme (= ramena, ruce)
das Bein (= noha) → die Beine (= nohy)
der Zahn (= zub) → die Zähne (= zuby)
die Brust (= hruď) → die Brüste (= hrudi)
der Hals (= krk, hrdlo) → die Hälse (= krky, hrdla)

-er, -¨er

často u jednoslabičných podstatných jmen středního rodu, u podstatných jmen zakončených na „-tum“

das Kleid (= šaty (jedny)) → die Kleider (= šaty (vícero))
das Bild (= obraz) → die Bilder (= obrazy)
das Buch (= kniha) → die Bücher (= knihy)

das Eigentum (= vlastnictví, majetek) → die Eigentümer (= vlastnictví, majetky)
der Mund (= ústa (jedny)) → die Münder (= ústa (vícero))

-n, -en

často u podstatných jmen ženského rodu, u podstatných jmen zakončených na „-e”, „-ei”, „-ung”, „-heit”, „-keit”, „-schaft”,

die Krawatte (= kravata) → die Krawatten (= kravaty)
die Hose (= kalhoty (jedny)) → die Hosen (= kalhoty (vícero))
die Bluse (= blůza) → die Blusen (= blůzy)
die Jacke (= bunda) → die Jacken (= bundy)
die Uhr (= hodiny (jedny)) → die Uhren (= hodiny (vícero))
die Frau (= žena) → die Frauen (= ženy)
die Bäckerei (= pekárna) → die Bäckereien (= pekárny)
die Zeitung (= noviny (jedny)) → die Zeitungen (= noviny (vícero))

die Krankheit (= nemoc) → die Krankheiten (= nemoci)
die Möglichkeit (= možnost) → die Möglichkeiten (= možnosti)
die Freundschaft (= přátelství (jedno)) → die Freundschaften (= přátelství (vícero))
die Schulter (= rameno) → die Schultern (= ramena)
die Zehe (= prst (na noze)) → die Zehen (= prsty (na noze))
das Auge (= oko) → die Augen (= oči)
die Nase (= nos) → die Nasen (= nosy)
der Junge (= chlapec) → die Jungen (= chlapci)

-nen

u podstatných jmen ženského rodu zakončených na „-in”,

die Freundin (= kamarádka, přítelkyně) → die Freundinnen (= kamarádky, přítelkyně)

-s

u cizích slov, u podstatných jmen zakončených na „-a”, „-o”, „-i”, „-u”

das T-Shirt (= tričko) → die T-Shirts (= trička)
der Cousin (= bratranec) → die Cousins (= bratranci)
das Auto (= auto) → die Autos (= auta)

Složená podstatná jména

Složená podstatná jména tvoříme spojením dvou nebo více slov.

dvě podstatná jména:
- die Kinder + das Zimmer = das Kinderzimmer
  děti + pokoj = dětský pokoj
- der Tisch + das Tennis = das Tischtennis
  stůl + tenis = stolní tenis
sloveso a podstatné jméno:
- wohnen + das Zimmer = das Wohnzimmer
  bydlet + pokoj = obývák
- schlafen + das Zimmer = das Schlafzimmer
  spát + pokoj = ložnice
- baden + die Wanne = die Badewanne
  koupat se + vana = vana na koupání
přídavné jméno a podstatné jméno:
- weiß + der Wein = der Weißwein
  bílý + víno = bílé víno
příslovce a podstatné jméno:
- zusammen + die Arbeit = die Zusammenarbeit
  společně + práce = spolupráce
Pád a koncovku množného čísla určuje poslední část složeného podstatného jména:
- die Post (-en) + die Karte (-n) = die Postkarte (-n)
  pošta + karta = pohlednice
- das Land (-¨er) + die Karte (-n) = die Landkarte (-n)
  země + karta = mapa
- der Flug (-¨e) + die Karte (-n) = die Flugkarte (-n)
  let + karta = letenka

Podstatná jména ženského rodu s „-in“

Většina označení povolání a osob v ženském rodě dostává koncovku „-in”.

der Architekt (= architekt) → die Architektin (= architektka)
der Journalist (= novinář) → die Journalistin (= novinářka)
der Lehrer (= učitel) → die Lehrerin (= učitelka)
der Professor (= profesor) → die Professorin (= profesorka)

Někdy se připojuje také přehláska.

der Arzt (= lékař) → die Ärztin (= lékařka)
der Tierarzt (= veterinář) → die Tierärztin (= veterinářka)
der Koch (= kuchař) → die Köchin (= kuchařka)

Podstatná jména ženského rodu s koncovkou „-in“ dostávají v množném čísle koncovku „-nen“.

die Freundin (= kamarádka, přítelkyně) → die Freundinnen (= kamarádky, přítelkyně)
die Studentin (= studentka) → die Studentinnen (= studentky)

Některá označení povolání v mužském a ženském rodě dostávající koncovku „-mann”, resp. „-frau”.

der Bankkaufmann (= bankový obchodník) → die Bankkauffrau (= banková obchodnice)
der Geschäftsmann (= obchodník) → die Geschäftsfrau (= obchodnice)
der Putzmann (= uklízeč) → die Putzfrau (= uklízečka)

V množném čísle těchto podstatných jmen se pak používá koncovka „-leute” (pro skupinu osob stejného povolání).

der Geschäftsmann, die Geschäftsfrau → die Geschäftsleute (= obchodníci)

Koncovky podstatných jmen

Podstatná jména končící na -heit, -keit, -schaft, -ung

Podstatná jména mohou mít různé přípony.

Slova, která mají koncovku jako -heit nebo -keit, jsou podstatná jména odvozená z přídavných jmen. Píšeme je vždy s velkým písmenem a vždy mají člen "die".
Slova, která jsou zakončená na -ung, jsou podstatná jména odvozená ze sloves. Píšeme je vždy s velkým písmenem a vždy mají člen "die".
Slova, která jsou zakončena na -schaft, jsou podstatná jména odvozená ze sloves, přídavných jmen nebo i podstatných jmen. Píšeme je vždy s velkým písmenem a vždy mají člen "die".

Podstatná jména s koncovkou -heit

zerstreut (= roztržitý, nesoustředěný) → die Zerstreutheit (= roztržitost, nesoustředěnost)
unsicher (= nejistý) → die Unsicherheit (= nejistota)

Podstatná jména s koncovkou -keit

wichtig (= důležitý) → die Wichtigkeit (= důležitost)
Sie haben die Wichtigkeit eines Lebenslaufs eingesehen und festgestellt, dass das Anschreiben ihre Visitenkarte ist. (= Pochopili význam životopisu a zjistili, že motivační dopis je jejich vizitkou.)
fähig (= schopný) → die Teamfähigkeit (= schopnost pracovat v týmu)
selbstständig (= samostatný) → die Selbstständigkeit (= samostatnost)

Podstatná jména s koncovkou -schaft

hilfsbereit (= ochotný pomoct) → die Hilfsbereitschaft (= ochota pomoci)
der Gesell (= mládenec, druh) → die Gesellschaft (= společnost)
eigen (= vlastní) → die Eigenschaft (= vlastnit)
lernbereit (= ochotný učit se) → die Lernbereitschaft (= ochota učit se)

Podstatná jména s koncovkou -ung

sich bewerben (= ucházet se o zaměstnání) → die Bewerbung (= žádost o zaměstnání)
Wenn man in Deutschland eine Arbeit sucht, sind gute Bewerbungsunterlagen schon die halbe Sache. (= Když hledáme v Německu práci, jsou dobré podklady k žádosti polovinou úspěchu. )
vereinigen (= sjednotit) → die Vereinigung (= sjednocení)
Damals nach 8 Jahren der Wiedervereinigung zweier Deutschlands, hat die Agentur für Arbeit in Ludwigslust, das ist nur 35 km weg von Schwerin, ein Institut beauftragt ganz viele Menschen, die nach der sogenannten „Wende“ keine Arbeit mehr hatten, in einem Seminar zu schulen. (= Tehdy, 8 let po znovusjednocení Německa, pracovní agentura v Ludwigslustu, to je jen 35 km od Zvěřína, pověřila institut, aby vyškolila množství lidí, kteří po takzvané "změně" přišli o práci.)
finden (= najít) → die Findung (= nalezení)
offenbaren (= zveřejnit, dát najevo) → die Offenbarung (= přiznání, odhalení, zjevení)
Für einige waren die neuen Wege der Jobfindung fast wie eine Offenbarung. (= Pro některé byly nové způsoby, jak najít zaměstnání, skoro jako zjevení.)
bezahlen (= zaplatit) → die Bezahlung (= platba)
Man hat ganz vieles per Handschlag geregelt: die Arbeitszeiten, die Bezahlung, den Urlaub. (= Hodně věcí se dohodlo podáním ruky: pracovní doba, plat, dovolená.)
vorstellen (= představit) → die Vorstellung (= představení)
Mit Hilfe von Rollenspielen konnten sie für ein zukünftiges Vorstellungsgespräch üben, sich in die Rolle eines Arbeitgebers und Arbeitnehmers hineinversetzen und gestärkt ihrer Bewerbungsphase entgegen treten. (= Pomocí hraní rolí mohli trénovat na příští představovací pohovor, vžít se do role zaměstnavatele a zaměstnance a posilněni vykročit vstříc hledání práce.)
genugtun (= učinit zadost) → die Genugtuung (= zadostiučinění)
Das Gefühl den Menschen geholfen zu haben, war eine große Genugtuung und ein Lob, wie kein anderes. (= Pocit, že jsme lidem pomohli, bylo velké zadostiučinění a pochvala jako žádná jiná.)