Abeceda

Německá abeceda obsahuje 26 základních písmen, tři přehlásky Ä, Ö, Ü a rovněž ostré S (ß). Základní písmena dělíme na samohlásky (A, E, I, O, U) a souhlásky (B, C, D, F...). V němčině píšeme všechny podstatná jména, vlastní jména a názvy zemí s velkým začátečním písmenem, rovněž všechna slova na začátku věty a po tečce. Slovesa, zájmena a přídavná jména píšeme s malým písmenem.

Písmena

• Aa Affe opice
• Bb Ball míč
• Cc Computer počítač
• Dd Dach střecha
• Ee Elefant slon
• Ff Fahrrad jízdní kolo
• Gg Gehirn mozek
• Hh Hafen přístav
• Ii Igel ježek
• Jj Jacke bunda
• Kk Kleid šaty
• Ll Leiter vedoucí
• Mm Maus myš
• Nn Nase nos
• Oo Orgel varhany
• Pp Papier papír
• Qq Quark tvaroh
• Rr Radio rádio
• Ss Sauna sauna
• Tt Tiger tygr
• Uu Uhr hodiny
• Vv Vater otec
• Ww Wasser voda
• Xx Xylofon xylofon
• Yy Yacht jachta
• Zz Zahn zub

Přehlásky a ß

• Ää Äpfel jablka
• Öö Öl olej
• Üü Überfall přepadení
• ẞß Straße ulice

Všimněte si: Pokud na své klávesnici nemáte přehlásky ä, ö, ü a ostré S (ß), můžete zpravidla použít i ae, oe, ue a ss.

Hláskovací tabulka

V hláskovací tabulce je ke každému písmenu přiřazené jedno slovo. Tabulka má za úkol ulehčit komunikaci, např. při telefonování, kdy některá písmena znějí podobně a nerozumíme vždy všemu správně. Příjmení "Maier" bychom podle hláskovací tabulky vyslovili takto:

Hláskovací tabulka oficiálně stanovuje, které slovo patří k tomu-kterému písmenu. Mezi Německem, Rakouskem a Švýcarskem jsou zde rozdíly:

V Německu se často alternativně používá pro písmeno S i jméno Siegfried a pro písmeno Z slovo Zeppelin. V Rakousku se často používá Christine pro Ch, Johann pro J, Norbert pro N a Zeppelin pro Z.

Dvojhlásky

V němčině se často vyskytují dvojhlásky. Dvojhlásky jsou dvě po sobě jdoucí samohlásky, např.: "ei", "ie", "ai", "eu", "äu" a "au". Zacházíme s nimi jako s jednou hláskou.

Dvojhlásky "äu" a "eu" znějí při vyslovení stejně. Pokud chceme zjistit, jak se slovo správně píše, musíme se podívat na slovní kořen. Množné číslo od slova "Haus" je podle slovního kořene "Häuser", ne "Heuser", i když obě slova znějí stejně. Další příklady:

I dvojhlásky "ei" a "ai" znějí stejně a vyslovují se obě [aj]. Zde však neexistuje žádné pravopisné pravidlo a těch několik slov s "ai" (vyslovovaných stejně jako "ei") se musíme jednoduše naučit:

Všimněte si: Při dvojhláskách "ai" a "eu" existuje hodně tzv. falešných přátel, slov, které stejně znějí, ale jinak se píší:

Písmeno "h" a hlásky "ch" a "sch"

Vedle dvojhlásek se v němčině vyskytují kombinace písmen "sch" a "ch", jako i neznělé "h", které se však jen píše, nevyslovuje se.

h je možné vyslovit dvěma způsoby:

• Na začátku slova jako tvrdé [h]:

  Hund (= pes) , Haare (= vlasy) , Haus (= dům)

• Jako němé, zamlčené "h", většinou před souhláskami l, m, n, r, jako i před/po samohláskách. Tehdy se samohláska před h vyslovuje dlouze:

  fehlen (= chybět) , nehmen (= brát) , Zahn (= zub) , Lehrer (= učitel) , sehen (= vidět) , gehen (= jít) , Rehe (= srna)

Všimněte si: Slova, která začínají na q, sch, sp nebo t, nikdy nemají němé h:

Jak ukazuje příklad Kirche (= kostel) a Kirsche (= třešeň) , správná výslovnost hlásek "ch" a "sch" je velmi důležitá. Obě slova vypadají velmi podobně, mají však odlišný význam a při nesprávné výslovnosti -ch-, případně -sch- si je můžeme splést.

ch se vyslovuje dvěma způsoby:

• Po temných samohláskách (a, o, u, au) jako hrtanová hláska [x]:

  Ach (= ach) , Buch (= kniha) , Loch (= díra) , Fach (= obor) , Dach (= střecha) , doch (= přece)

• Po všech ostatních samohláskách, po l, n, r a v koncovce -chen jako měkké ch [ç]:

  ich (= já) , Milch (= mléko) , Kirche (= kostel) , manchmal (= někdy) , Mädchen (= dívka)

• Před a, o, u, l, r, s jako [k]:

  Chaos (= chaos) , Chor (= chór) , sechs (= šest) , wachsen (= růst) , Fuchs (= liška)

sch se vyslovuje:

• Kombinace "sch" se vždy vyslovuje jako hláska [⁠ʃ⁠]​ (jako české "š").

  Fisch (= ryba) , Kirsche (= třešeň) , Mensch (= člověk) , falsch (= špatně, nesprávně)

• Kombinace "St" a "Sp" se též vyslovují se [⁠ʃ⁠].

  Strafe (= trest) , Stimme (= hlas) , steil (= strmý) , spät (= pozdě) , Spaß (= zábava) , Sport (= sport)

Všimněte si: Ve slově bisschen (= trochu) se nevyslovuje "sch", ale "ch".

Zdvojení samohlásek a souhlásek

V některých slovech píšeme tu stejnou samohlásku zdvojeně, v důsledku čehož je její výslovnost dlouhá:

Zdvojení souhlásky způsobuje (na rozdíl od zdvojení samohlásky) to, že výslovnost předcházející samohlásky je krátká:

Písmena "s", "ß" a "ss"

Písmeno S můžeme vyslovovat různě. Vedle normálního "s" se vyskytuje i zdvojená souhláska "ss" a kromě toho ještě existuje ostré "ß".

Měkce vyslovené, znělé "s" se zpravidla vždy píše jako jednoduché -s-.

• Za jednou krátkou samohláskou stojí vždy -ss-:

  Fass (= sud) , Pass (= pas) , Tasse (= šálek) , fressen (= žrát) , Kuss (= polibek) , Fluss (= proud)

• Kromě toho se -ss- používá vždy v předponě "miss-":

  Missverständnis (= nedorozumění) , missachten (= nedbat)

• Ostré -ß- se píše po dlouhé samohlásce / dlouhé přehlásce nebo po dvojhlásce:

  Maß (= míra) , Soße (= omáčka) , außen (= venku) , Straße (= ulice) , süß (= sladký) , fließen (= proudit, téct) , heiß (= horký)

Všimněte si: Ve Švýcarsku se ostré ß nepoužívá, na jeho místě vždy stojí -ss-.